Ale popořádku. Čabrinović byl nejstarším z devíti dětí v v rodině Vaso Čabrinoviće, který byl vlastníkem hospody v Sarajevu. Nedeljko musel v hospodě pomáhat, ale protože jeho otec nešel pro nějakou tu ránu daleko, tak brzy rodný dům opustil Pracoval v nejrůznějších dělnických profesích a třel nouzi s bídou.
To jej záhy přivedlo ke kritice soudobé společenského systému. V roce 1912 se stal členem organizace Černá ruka, která si kladla za cíl sjednocení všech jižních Slovanů, při kterých měli Srbové sehrát rozhodující roli.
Úspěšný atentát při kterém Čabrinović selhal
Poté, co se Čabrinović z textu novin dozvěděl, že se do Sarajeva chystá 28. června 1914 nástupce rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este, připravil spolu s dalšími členy organizace Gavrilo Principem a Trifko Grabežem atentát.
Ten uspěl a krom smrti arcivévody, jeho manželky Žofie a jejich nenarozeného dítěte přispěl k vyvolání První světové války, jež stála životy miliony lidí a přispěla k překreslení politické mapy světa. Samotný Čabrinović však během atentátu příliš parády neudělal.
Jeho pokus zabít arcivévodu hodem bomby do pomalu projíždějícího automobilu neuspěl, když se nedokázal trefit a bomba se od vozu neškodně odrazila. V tuto chvíli předpokládaly ostatní atentátníci, že je po všem a nebýt chybného rozhodnutí arcivévody a jeho doprovodu, pokračovat v programu, mohly se dějiny světa možná vyvíjet jinak.
Samotný Čabrinović se po neúspěch svého pokusu pokusil otrávit kapslí s kyanidem. Ten však byl starý a neúčinkoval. Následně se rozhodl vrhnout do řeky Miljacky a utopit se. Ta však byla v místě skoku velmi mělká, Čabrinović se při dopadu zranil a byl bez problémů zatčen četníky.
V následném soudním procesu se Čabrinović k činu hrdě přiznal a označil se za člověka bojujícího za vyšší cíle, za něž je ochotný i umřít. To se také nakonec i stalo. Jako mladistvý nemohl být odsouzen k trestu smrti a odešel od soudu s 20 lety, nicméně v nelidských podmínkách věznice se brzy nakazil tuberkulózou a umírá začátkem roku 1916.