Naši slavní loupežníci: Pražský Honza velel bandě invalidů. Zemřel přikován obručí k posteli

V Čechách není příliš znám. Zato v Německu je legendou. Jan Nepomuk Karásek si zde získal pověst Roberta Hooda. Jeho konec byl ovšem tragický.

Vše se přitom seběhlo vlastně omylem. Karásek se narodil v roce 1764 do poctivé řemeslnické rodiny na Smíchově. On sám se tedy vyučil truhlařině a navíc i řeznickému řemeslu a vydal se na tovaryšský vandr. Poté, co byl při něm omylem zadržen jako dezertér a zařazen do rakouské armády, uprchl, byl chycen a převezen do věznice do Litomyšli. I odtud utekl. Do Prahy se však již nikdy nevrátil.

Jeho další kroky vedly do saského Leutersdorfu. Zde žil u hostinského Kreibecha a za manželku měl pojmout jeho dceru Magdalénu. K tomu došlo v roce 1795 a Karásek, který vykonával své truhlářské řemeslo se již zapojoval i do výdělečnější, ovšem značně nebezpečnější činnosti. Přidal k loupežnické bandě velitele Palmeho a po jeho smrti v roce 1797 ji převzal jako kapitán raubířů neboli lupičů.

Loupežníci invalidé

Údajně měl přitom svou bandu zavázat, že nebude loupit přímo v v Leutersdorfu nebo v kostele. Karáskova banda po pár měsících ovládla obchodní i pašerácké cesty mezi Čechy a Lužicí. Hranice byla tehdy značně nejasná, na české straně je však prokázáno její řádění ve Varnsdorfu či Šluknově.

Loupežníci přitom dělali dlouhé noční pochody a to přesto, že podle dobových pramenů trpěli značnými tělesnými indispozicemi. Banda v níž jeden z členů měl ochrnutou ruku, druhý neměl oko, další neslyšel a jistý Karl měl jen půlku nosu, působila spíš jako bizarní armáda vysloužilých invalidů. Přesto si získali přízeň okolí. Chudé venkovské obyvatelstvo si je stylizovalo do rolí Robina Hooda, který bohatým bral a chudým dával. Terčem útoků totiž byli hlavně obchodníci s přízí a plátnem, mlynáři a směnárníci, tedy bohatší lidé. Ostatně logicky. U chudých by toho loupežníci moc nenašli.

Při svých loupežných taženích se maskovali nalepenými kníry a načerněnými obličeji. Mnoho platné jim to ovšem nebylo. Již v roce 1800 bylo pochytáni a vsazeni do vězení v Budyšíně. Karásek, který se vybraně oblíkal a do zatčení měl pověst spořádaného občana měl při útěku ze zpackaného přepadení statkáře Glatheho trousit z kapes tolary, čímž své dopadení usnadnil. První rozsudky byly nekompromisní. Desetkrát smrt lámání kolem, jen jeden nezletilec dostal pět let žaláře. Poté byly tresty změněny na smrt oběšením. Požádali o milost a kupodivu jim byla udělena. Místo poprav je mělo čekat doživotí.

Vězení ovšem nebylo nic pro Karáska, který se již první noc po svém zatčení pokusil s pomocí manželky Magdalény utéct, své pokusy nadále opakoval. Byl převezen do věznice do Drážďan, kde dostal patnáctikilové okovy. I s nimi se nadále pokoušel utéci. Nakonec již věznitelé přestali mít s karáskem trpělivost a přikovali ho okovy k pryčně. Za těchto nelidských podmínek Karásek 14. září 1809 v bolestech umírá.

V Čechách není osud loupežníka, kterému se během procesu vzhledem k místu jeho původu přezdívalo Pražskej Honza, příliš znám. Zato v německé Lužici existuje v Seifhennersdorfu Karáskovo muzeum a v Neuwaldu se může návštěvník občerstvit dodnes v Karáskově hospodě.