Plácání na holou rukou, bičíkem, pruty či rákoskou. Mohlo by se zdát, že se nejedná o nic příjemného, ale najde se spousta lidí, které tuto BDSM praktiku považují za běžnou součást svých postelových hrátek. Podívejte se v galerii, jak ji vnímali na začátku 20. století, z něhož pochází tyto černobíle pohlednice
Plácání na holou jako sexuální praktika je tady od starověku
O spankingu mluví již starověká indická Kámasútra „… ženy ze Strírádžje a z Kóšaly jsou stále žádostivé, touží po bolestivých úderech. Pokud žena není zvyklá na bití při tělesném spojení, může křičet „Dost!“ nebo „Přestaň!“ nebo může naříkat „Maminko moje!“ Autor Kámasútry věnuje bití při milostném aktu samostatnou kapitolu a zcela samozřejmě konstatuje, že slouží a vede ke zvýšení požitku.
V Čechách je doložen případ ze středověku. Magdalena, žena pláteníka Matěje z Hradce Králové, která byla veřejně zmrskaná v roce 1514. Kroniky uvádí, že po trestu s úžasem konstatovala, že „… do tý doby žádnýho štěstí nepoznala, a kdyby toho věděla, pro svý štěstí sama sobě šilink (tj. trest mrskání) dáti by kázala“.
Ve viktoriánském období pak nacházíme v dobové pornografii velké množství znázorněných výprasků, sešlehání, bičování a podobných praktik. Stovky a tisíce rytin, fotografií, literárních popisů výprasků, mrskání a bičování popisují a znázorňují fantazie tehdejší doby.