Tajemní Amišové na snímcích, které ukazují jejich běžný život

Otec se synem I Wikipedia
GALERIE: Žijí bez elektřiny, aut, či telefonů. Amišové přišli do Ameriky z Evropy, aby unikli náboženskému tlaku během 17. století. Jejich život se od té doby příliš nezměnil.

Základem jejich života zůstává víra a život v komunitě. Individualismus zde nemá příliš místo. Amišové stále mluví německým dialektem, nosí starosvětské oděvy z 19. století a zastávají ideu, že žena je podřízena muži.

Amišové a jejich postoj k modernímu světu

To sebou nese řadu negativních rysů. Podle některých bývalých členkech amišské společnosti, v ní dochází často k sexuálnímu zneužívání dívek. A to dokonce i vlastními příbuznými.

„Na prvním místě je vždy Bůh, na druhém muž, teprve pak jeho žena, po ní děti a až naposledy zvířata. Žena musí svému muži v den svatby slíbit, že ho bude až do konce života poslouchat. Čtvrté boží přikázání, které káže ctít rodiče, si Amišové vykládají jako příkaz „poslouchej své rodiče úplně ve všem“ a prosazují ho při každé příležitosti,“ sdělila před časem médiím Torah Bontrager.

Ta byla součástí amišské komunity a před častými fyzickými a verbálními tresty utekla ke svému strýci. Ten jí poté opakovaně znásilňoval, za což byl po letech odsouzen. Podle Torah je sexuální zneužívání a fyzické násilí v amišské komunitě rozšířenou praxí.

Děti se vrací do komunity dobrovolně

V komunitách Amišů je přísně zakázán je rozvod, mimomanželský sex, homosexualita a veřejná nahota či antikoncepce. Velmi jsou omezené i styky s okolním světem. Své sousedy navštěvují výlučně kvůli obchodu.

Přestože by se mohlo zdát, že takovýto život zejména mladým lidem nemůže vyhovovat, opak bývá často pravdou. Je poměrně rozšířenou praxí, že dospívající Amišové vyrazí do světa. A drtivá většina z nich se poté, co se důkladně seznámí s lákadly a nástrahami amerických velkoměst, dobrovolně vrací do uzavřené komunity.

Amišové a jejich každodenní život na snímcích